Do Klopot často chodíval syn statkáře z Dobré Vody Václav Zavřel.

V roce 1892, ve svých 58 letech, si vzal vdovu Kateřinu z Klopot.

V roce 1984 začal Václav Zavřel stavět hospodu: půdorys a zdivo dnešního hlavního objektu.

Sám, bez prostředků a na krku ženu Kateřinu a čtyři děti. 

Kámen sháněl po okolních lesích, ze starých zdí. Cihly si dělal sám z červenice: upěchoval do forem a v létě je vypaloval.

Vše dělal ručně, kámen a cihly přepravoval na trakaři a dvoukoláku s minimální pomocí přátel a rodiny.

Postavil kuchyň, výčep, pokoj a lokál.

Záchody, obytná část, sklady a stodola byly přistavěny později, nejspíše mezi lety 1940 - 1943.

V roce 1904, udřen a vyčerpán zemřel Václav na zápal plic. Dvojnásobné vdově Kateřině zbylo plno dluhů za dřevo, trámy a prkna, za tašky na střeše. Mnohokrát uvažovala, že rozestavěný objekt prodá. Neměla ani na úroky,  a tak se ona i její děti museli moc uskrovňovat. I přes to, si nakonec objekt ponechala.

Hostinec měl převzít jediný syn Josef. Musel však narukovat a z války se již nevrátil. Zůstal nezvěstný kdesi u Zborova. Po této zprávě Kateřina ulehla a zanedlouho zemřela.

Zbyly tři sestry. Anna, Marie a Božena, ale žádná z nich rozestavěný a zadlužený hostinec nechtěla.

Marie se vdala za Jarolíma Štanglera z Dlouhé Třebové, Anna za Josefa Mertu z Hnátnice a Božena za chalupníka Kchélika z Řetůvky.

Spolubojovníci z první světové Války Jarolím a Josef se dohodli, že první z nich bude pečovat o dostavbu hostince a o jeho provozování, druhý obdělávat pole a pečovat o hospodářství.

Jarolím s Marií dostavovali hostinec a kupovali vše opět na dluh. Trámy , prkna, cihly, cement, parkety. Co vydělal jako drážní dělník padlo na splácení dluhů a úroků.

Manželky obu mužů pracovaly přes léto v hospodě a přes zimu v tkalcovně na Bezpraví.

Jarolím a Marie Štanglerovi bydleli v rozestavěné hospodě  a Josef s Annou ve dvou místnostech ve vedlejších lázních.

Syn Jarolíma a Marie - Jaroslav, spolu se svou manželkou Věrou dostavěli hostinec do dnešní podoby.

V roce 1954 byla hospoda znárodněna.

V roce 1991 byl hostinec navrácen majitelům.

V současnosti má hostinec nové majitele.