Zřícenina hradu Lanšperk
Hrad Lanšperk byl založen asi v polovině 13. století za posledních Přemyslovců v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa východních Čech, který byl královským majetkem. Založil jej buď Vilém z Drnholce nebo některý z jeho synů, kterými byli Heřman a Oldřich.[1] Brzy po založení přešel hrad do královského majetku a stal se správním centrem rozsáhlého panství. První písemná zmínka o Lanšperku je z roku 1285, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. V letech 1292 a 1304 král panství na základě dvou donačních listin daroval nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Následkem tohoto aktu na hradě vzniklo a krátce existovalo proboštství, prvně připomínané k roku 1314, které na tomto vzdáleném klášterním panství vykonávalo správní funkci.[2] Během první poloviny 14. století dávali zbraslavští cisterciáci lanšperské panství opakovaně do zástavy a v roce 1358 jej směnou za statky v okolí Prahy převedli na litomyšlské biskupství, které tehdy spravoval Jan ze Středy. Mezi lety 1360 a 1363 zmiňují prameny lanšperského hejtmana Smila z Brandýsa, držitele nedalekých Libchav.
V počátcích husitského hnutí měl hrad i panství v zástavě Jan ze Smilkova a na Kostelci a po něm katolický šlechtic Václav z Dubé, který na hradě vydržoval posádku, věrnou králi Zikmundovi. Roku 1425 hrad dobyli sirotci a svěřili jej do správy Janovi Městeckému z Opočna; tomu se podařilo získat i zástavní právo k hradu. Jan Městecký se ale zanedlouho od husitů odklonil a přešel do tábora krále Zikmunda. Sirotci proto hrad v roce 1429 pod vedením táborského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic opět dobyli a svěřili jej do správy Janu Šárovcovi. Zástavní právo nicméně nadále zůstalo Janovi Městeckému (v roce 1430 opět přestoupil k husitům), avšak 1432 jej převedl na Jana z Jenštejna, synovce stejnojmenného pražského arcibiskupa. Po r. 1437 disponoval zástavou Janův syn Pavel z Jenštejna, po něm pak Bohuše z Kosině. V roce 1451 nabyl zástavní právo k Lanšperku a část lanšperského panství Zdeněk Kostka z Postupic, který jej později sjednotil s druhou částí panství s městem Lanškrounem, jež měl od roku 1436 v zástavě jeho otec Vilém.
Lanšperk
Dříve samostatná obec se stala součástí obce Dolní Dobrouč v roce 1976. Před sloučení s obcí Dolní Dobrouč patřila k Lanšperku také osada Václavov, která se připojila k Ústí nad Orlicí.
Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Lanšperku
Novogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie byla postavena v letech 1897 – 1898, aby místní obyvatelé již nemuseli za nepříznivého počasí chodit na bohoslužby do farního kostela v sousední Dolní Dobrouči. Stavební materiál a část financí zajistila sama lanšperská obec, velký obnos poskytl kníže Jan II. Lichtenštejnský, majitel lanškrounského velkostatku, na jehož pozemku byla kaple vystavěna. Nelze opomenout dar císaře a také mnoha dobrodinců.
Kaple byla postavena na vrcholu sypané bašty podhradí hradu Lanšperk (hrad byl opuštěn v 17. stol.). Její podobu navrhl architekt knížete Jana II. Lichtenštejnského Svatopluk rytíř z Neumannů. V pondělí 18. července 1898 byla kaple slavnostně vysvěcena královéhradeckým biskupem Eduardem Janem Nepomukem Brynychem. Majitelem a patronem nové kaple byla obec Lanšperk, po správním sloučení v roce 1976 obec Dolní Dobrouč. V kapli jsou uloženy ostatky svatého Bonifáce a svatého Donáta. Na konci roku 1898 byla před kaplí vysazena lipová alej na počest císaře Františka Josefa I. a v roce 1903 byl založen občanský hřbitov pod severním svahem kaple. V letech 1993 a 1995 byla kaple bohužel vykradena.
Ke 100. výročí vysvěcení svatostánku, v roce 1998, byla kaple opravena a vyzdobena novými obrazy Křížové cesty, které zobrazují poslední cestu Ježíše Krista ve 14 zastaveních, autorem tohoto moderního ztvárnění je výtvarník Adolf Lachman.